Svět,je nádherná kniha,ale ne pro toho,kdo v ní neumí číst.

Květen 2006

Králík domácí

27. května 2006 v 14:50 Hlodavci
Králík domácí
Latin:Oryctolagus domestica
Výskyt:
Biotop:
Věk:4 - 6 let i víc.
Ikony chovu:Připravuje se
Popis:
Byl vyšlechtěný z králíka divokého(Oryctolagus cuniculus). S domestikací započali Féničané kolem r. 1 100 př. n. l. Taky Římané se věnovali chovu králíků. Postupem času vznikly plemena rozličnných barev, kvalit srsti i velikostí. Na venkově je rozšířený chov králíků klasických, v bytech jsou převážně chovaní králíci zakrslí jako mazlíčci. Jsou to vhodní chovanci pro děti. Jsou krotcí, přítulní, dají se snadno ochočit.
Podmínky chovu:
Můžete použít terário, klec nebo dřevěnou bednu. Výška stačí 40 cm, plocha dna zhruba 1m2. Ubikaci dejte na suché teplé místo. Nesmí stát na přímém slunku a ani na podlaze. Králíka ruší otřesy chůze. Na dno použijte hobliny, kukuřičnou podestýlku nebo seno. Na vodu dejte těžkou kameninovou misku nebo napaječku. Keramickou misku na krmení.
Potrava:
Krmte střídmě ráno a večer. Dávejte jetel, vojtěšku, pampelišku, v zimě seno, různé obilninové směsky, šrot, tvrdý chleba, mrkev, jabka, ovocné větve.
Manipulace:
Králíka můžete zvedat za uši a hřbet nebo jenom za hřbet. Ochočený vydrží v náručí se do nekonečna hladit. Můžete ho pustit volně po bytě a za dozoru může pobíhat i venku.
Zdravotní problematika:

Burunduk páskovaný

27. května 2006 v 14:36 Hlodavci
Burunduk
Tamias sibiricusBurunduk páskovaný - asi nejčastěji chovaná zemní veverka. Dá se velice snadno ochočit

Hmotnost 50-120 g, délka těla 13-16 cm, ocasu 8-12 cm, březost trvá 30-32 dní, mívá 4-6 mláďat. Rozšířen je ve východním Finsku až po Čínu, v Koreji a na Hokkaidó. Je jednou z nejznámějších zemních veverek vyskytujících se na severní polokouli. Kromě pruhovaného zbarvení se vyznačuje menší velikostí a lícními torbami, do nichž si vkládá potravu. Burunduk vyhledává spíš lesy jehličnaté a smíšené, a to jak v nížinách, tak v horách, místy jde až k horní hranici lesa. Nejvíce si libuje v místech s hustými podrosty, křovinami a kamenitými sutěmi. Ačkoliv je zemní veverkou, obratně leze i po stromech, skáče z větve na větev do šesti metrů a lehce se snese k zemi z třicetimetrové výšky. Je to zvíře denní, prozrazující svou přítomnost zvláštními "cikavými" zvuky, kterými se burunduci navzájem varují před nebezpečím. Spokojenost naopak vyjadřují pronikavým hvizdem. Jméno burunduk pochází od volání "burun-burun", jímž se údajně ozývá před deštěm. Jeho obydlí tvoří jednoduché a nepříliš větvené chodby o průměru 4-6 cm a sahající půl metru pod povrch. V doupěti mívá dvě komůrky - v jedné přespává a do druhé si střádá na zimu zásoby zrní, oříšků, žaludů a jiných tvrdých plodů. Nejraději má limbové "oříšky". V létě se živí zelenými výhonky a listy, květy, houbami a hmyzem. K podzimu burunduka jeho čilost postupně opouští, až zalehne k zimnímu spánku. Zimuje tak dlouho, jak trvá zima - na severu déle než v jižních oblastech areálu. Občas se probudí a doplní chybějící kalorie ze zásob, které pilně po tři měsíce shromažďoval. Burunduk se rozmnožuje jednou (počátkem léta), zřídka dvakrát do roka. Mláďata vylézají z hnízda po 4-5 týdnech, do konce léta se rodinka úplně rozpadne. Burunduk bývá chován v zajetí, není náročný a vydrží až sedm let. Byl vysazen v Nizozemsku, Francii a NěmeckuZvířátko veverkovité burunduk

Osmák degu

27. května 2006 v 14:31 Hlodavci
Osmák degu (Octodon degus)05.jpeg
Je jihoamerický hlodavec, často chovaný jako domácí mazlíček.
Osmáci byli do Evropy a severní Ameriky přivezeni z Chile, kde žijí od západního pobřeží až po hory Andy. Původní důvod, proč byli ze své domoviny vyvezeni, bylo to, že se na nich v laboratořích zkoumala cukrovka (kvůli jejich špatné schopnosti strávit cukr). V Evropě jsou poměrně rozšíření, v Americe méně, což je zřejmě způsobeno tím, že už se tam dovážet nesmějí.43.jpeg
Je vzhledem i chováním tak napůl cesty mezi syslem a veverkou. Nesmírně živé a obratné zvířátko, které je pro udržování rovnováhy při skocích vybaveno ocáskem, zakončeným malou štětičkou. Ta mu slouží, podobně jako ještěrce, i k matení nepřítele. Na rozdíl od ještěrky však ocásek při amputaci dravcem již nedoroste. V žádném připadě nechytejte to zvířatko za ocásek - jelikož by mohl upadnout. V Chile obývá buše, ale vyskytuje se i v zahradách. Je aktivní ve dne i v noci a žije v koloniích. Ve volné přírodě se nedožívají vysokého věku, za to v zajetí se mohou doží až 11 let, obvykle však 5-10.
Srst má hnědočernou, na bříšku krémové barvy a kolem očí má světlejší kroužky. Má dlouhé vousy a poměrně velké uši. Přední nohy jsou delší než zadní a na každé mají 5 osrstěných prstů s drápky, které si často okusují, aby jim nepřerostly, takže není třeba jim je zastřihávat jako třeba pejskům. Zajímavostí je, že zuby osmáků mají nažloutlou až oranžovou barvu. Zuby osmákům zežloutnou pár týdnů po narození proto, že jedí čerstvé rostliny a chlorofyl z rostlin po reakci se slinama osmáků vytváří toto oranžové zbarvení. Proto je barva zubů také částečně závislá na složení stravy. Osmák má dlouhý ocásek, který tvoří jednu až dvě třetiny délky těla a je na konci opatřeným štětičkou chlupů. Při chůzi nosí osmáci ocásek hrdě zvednutý a při šplhání po větvích s ním mávají, jak vyrovnávají balanc.
Název osmáka vznikl z tvaru žvýkacích plošek jejich stoliček, které mají tvar osmičky. Chováním je zase podobné veverce, proto se osmákům říká také "chilská veverka".

Biologické zařazení:thumb_degu3.jpg

  • Kmen: Obratlovci (Chordata)
  • Třída: Savci (Mammalia)
  • Řád: Hlodavci (Rodentia)
  • Podřád: Morčatovci (Caviomorpha)
  • Nadčeleď: Octodontoidea
  • Čeleď: Osmákovití (Octodontidae)
  • Rod: Osmák (Octodon)
  • Druh: Osmák degu (Octodon degus)
Míry:
Délka těla cca 15 cm (bez ocásku), 20-25 cm (s ocáskem)
Délka ocásku 7,5-13 cm
Délka uší 2,4-3,4 cm
Váha 170-300 g
Tělní teplota 37,9 °C
Počet chromozomů 58
Dožívají se v zajetí 5 let i více, v přírodě kvůli dravcům zřídka více než rok
Doba březosti 87-93 dní
Počet mláďat 3-9 (průměrně 4, ale může jich být i 12)osmak11.gif

Morče

27. května 2006 v 13:40 Hlodavci

O morčatech

Původ

Naše domácí morče (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea) žijícího volně v Jižní Americe. Morčata chovali již Inkové dávno před objevením Ameriky Španěly. Skupiny krotkých zvířátek žily přímo v domech s lidmi, kteří je pravděpodobně již tenkrát chovali nejen pro maso a jako obětní zvíře, ale i jako kamarády pro děti. Kromě původní barvy morčete, kterou je zlatá aguti, se v indiánských domech vyskytovala morčata různých jiných barev a dokonce i morčata rozetová. Výzkumy ale naznačují, že černá morčata byla - nejspíš z pověrčivosti - hned po narození usmrcována.
Není jasné, zda se morčata dostala do Evropy již na počátku 16. století nebo zda je až mnohem později přivezli angličtí mořeplavci. Jisté ale je, že se v Evropě chovala už na počátku 18. století. Protože morčata pocházela z daleké zámořské země, byla již tím velmi zvláštní a proto také velmi drahá - pořídit si je mohli jen bohatí lidé. Z ceny morčete také pochází jeho anglický název guinea pig tedy nikoliv guinejské prasátko, ale prasátko za jednu guineu. Morčata se stala oblíbenými domácími mazlíčky, byla vystavována jako kuriozita na trzích a poutích a dostala se i do laboratoří. Na chov morčat se soustředili především v Anglii, kde byly už v 19. století pořádány výstavy, na kterých se hodnotil vzhled morčat. Dnes jsou morčata nejoblíbenějšími a nejčastěji chovanými hlodavci.
Literatura:
Michael Mettler: Morče - původ, péče, ošetřování. Art Area, Bratislava, 1997.
Esther Verhoef-Verhallenová: Encyklopedie králíků a hlodavců. Rebo Productions, Čestlice, 1999.

Základní biologické hodnoty

  • Tělesná hmotnost v dospělosti: ideálně 800 - 1200 g, ale může být až 700 - 1500 g
  • Hmotnost při narození: 50 -120 g
  • Hmotnost při odstavu: 200 - 250 g
  • Věk při odstavu: 3 - 5 týdnů (podle váhy)
  • Otevření očí: při narození (některé prameny uvádějí i 2 dny před porodem - oči se otevírají již v děloze)
  • Přijímají tuhou potravu od 3. - 5. dne (ochutnávají někdy již od prvního)
  • Délka života: průměrná 6 let, rozmezí 5 až 10 let
  • Pohlavní dospělost: samec 8 týdnů, samice 10 týdnů.
    Samičku je možno poprvé připustit v době, kdy dosáhne váhy 500 g. První porod by měl proběhnout do desátého až dvanáctého měcíce věku samičky. Připouštění plánujeme s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu a tělesné konstituci samičky.
  • Tělesná dospělost: samec 10 - 12 týdnů, samice 12 - 14 týdnů
  • Délka pohlavního cyklu: 16 - 23 dní (mě osobně při sledování tří spolubydlících morčic po dobu jednoho roku vycházel průměr na 19 dní ;-))
  • Doba říje: 6 - 15 hodin
  • Doba březosti: 63 - 72 dní
  • Počet mláďat: 2 - 4(6)
  • Doba kojení: 3 - 5 týdnů
  • Použití v chovu: samec 5 let, samice 4 - 5 let
  • Rektální tělesná teplota: 38 - 39°C
  • Dechová frekvence: 69 - 104 /min
  • Tepová frekvence: 226 - 400 /min
  • Krevní tlak: 77 / 47 (systol./diastol.)

Křečík džungarský

27. května 2006 v 13:36 Hlodavci
Obrazek

Křečík džungarský ( phodoporus sungorus )



Země původu
Kazachstán, jihozápadní Sibiř
Délka těla
10 - 12 cm
Délka ocásku
1 cm
Délka uší
0,5 cm
Váha
35 - 50 g
Tělní teplota
36,2 - 37,5 °C
Dožívají se
cca 2 roky i více, v přírodě méně než rok
Doba březosti
21 - 25 dní
Počet mláďat
2 - 8


Chov

Pro chov nám postačí asi 40 - 50 l akvárium do kterého nasypeme seno a hobliny ale né cedrové ty by mohly způsobit smrt, jelikož někteří křečíci jsou příliš citliví na cedrový olej. piliny jsou základní podestýlkou ze všech osatních doplňků stavějí hnízdo. Protože křečíci rádi hrabou je pro ně vhodnější akvárium než klec ze, které by piliny vyhazovaly.Jako doplňky můžete použít papírové kapesníky ( né parfemované ), roury z toaletního papíru nebo cokoli čím by mohli prolézat.Jako domeček já osobně používám půlku skořápky kokosového plodu s vyřezaným otovorem pro vchod. Víko není nutné protože křečíci nejsou dobrými šplhači ale jsou i případy že jsou schopni se s akvária dostat, proto víko raději doporučuji. Křečíci jsou obdařeni velmi hustou srstí a proto jejich tělo je veskutečnosti dosti malé a tak se mohou protáhnout sebe menšímy otvory. Měli bys te se ujistit že v příbytku nemáte žadné díry a podobně. Čištění akvária postačí jednou za týden.


Pohlavní rozdíly - rozmnožování

ObrazekRozdíl mezi pohlavím ukazuje obrázek vlevo samička v pravo sameček. Pár pouštíme k sobě večer. Sameček začne samičku nahánět a ta po chvíly podlehne samečkovi. Jestli je samička těhotná poznáme že si staví hnízdo, funkce samečka u křečíků spočívá jako porodník. Pomáhá samičce s porodem a se stavěním hnízda. Mláďata se rodí jako holátka a během druhého týdne začínají obrůstat srstí. Samečka bychom měli po té odebrat jelikož by došlo k dalšímu páření a samička by nám mohla s vyčerpání zemřít. Mladé pak odebíráme od samičky min po 4 týdnech. Co se týká podestýlky tak tu po porodu min 2 týdny nevyměňujeme. Dodáváme dostatek vody, bílkovin a vitamínů.


Potrava

Potravu pro křečíky dáváme buď zakoupené směsy ve spec. obchodech a nebo můžeme dávat jako doplněk : kukuřici, hrách, ptačí zob, slunečnicová semena, oříšky, zeleninu, ovoce, listy pampelišky atd. Nejvhodnější jsou směsy, které obsahují veškeré vitamíny a bílkoviny Se zeleninou to nesmíme přehnat trávicí ústrojí křečíka není uzpůsobeno na tuto potravu a mohl by dostat průjem. Časem zjistíte na čem si křeček pochutná nejvíc a co má rád.

Jídelníček

Pravidelněaždý den

Sušená strava - jednou denně ve stejnou dobu
Směs pro hlodavce - dejte jednu lžíčku na jednoho křečíka
Hrstku sena
Čerstvá zelenina - max. 2 x týdně
Mrkev
Bílé zelí
Cuketa
Čerstvé ovoce - max. 2 x týdně
Hruška - 1/8
Jablko - 1/8
Banán - 1 kolečko
Na obrušování zubů
Kus tvrdého pečiva
Vápencový blok
Větvičky z ovocných stromů
Ostatní
Sojové výhonky
Sušený hrách
Rozinky
Ovesné vločky
Oříšky ( ne slané )
Semínka dýně
Kukuřice celá zrna
Brukev
Čekanka
Jahody
atd.

Křeček-anketa

27. května 2006 v 13:22 Hlodavci
Máte doma křečka?

Křeček polní

27. května 2006 v 13:19 Hlodavci
Délka těla činí 21-28 cm, krátký, 3-6 cm dlouhý ocas je pahýlovitý, hmotnost 140-400 g. Břišní strana je černá, hřbet žlutohnědý, pod bělavými až nažloutlými tvářemi je hnědočerný proužek srsti. Světlé pesíky hřbetní strany těla mají tmavé špičky. Ojediněle se vyskytují i zcela černí jedinci. V rozčilení skřípe zuby a zpravidla se pak vztyčuje na zadní končetiny a zaujímá agresivní postoj. Křeček polní má velké lícní torby, ve kterých přenáší zásoby potravy do svých nor. V chrupu, složeném ze 16 zubů, jsou nápadné 2 páry řezáků. Je to druh východního původu, zasahuje ze střední Sibiře až do střední Evropy, nejdále po Holandsko a západní Francii. U nás žije po celém území, ale spíše ostrůvkovitě. Výskyt křečka polního je vázán na teplé a lehké půdy obilnářských oblastí. Nejraději sídlí na jílových a písčitých půdách. Křeček polní má soumračnou aktivitu, ale v období přemnožení ji posunuje i do světlé fáze dne. Obývá rozsáhle rozvětvené, často několik metrů dlouhé a hluboké nory vybavené obytnými ložnicemi a zásobárnami. Ložnice si křeček vystýlá měkkým materiálem.K zimnímu spánku využívané ložnice se nacházejí v hloubce pod 2 m. V blízkosti se nalézá vždy zásobárna potravy, kterou je křeček schopen zaplnit až 15 kg zrní. Potravu tvoří semena rostlin, v obilnářských oblastech zejména obilí. Vedle rostlinné potravy konzumuje křeček polní hmyz a mláďata pěvců. Samičky jsou březí od dubna do srpna. Březost trvá asi 20 dnů. V závislosti na počasí rodí křeček polní 2 až 3 vrhy ročně (v každém vrhu může být 4-12 mláďat). Po 4 týdnech života se mláďata osamostatňují a opouštějí noru matky. Pohlavně dospívají po třech měsících života a začínají se rozmnožovat. Odhaduje se, že křeček polní se dožívá stáří až 10 let.

Dalmatin

27. května 2006 v 11:01 Pejsci

Dalmatin (Dalmatinac, Dalmatian)

  • Dalmatin je nesobecký a přátelský pes. Není plachý nebo váhající, ani nervózní či agresivní. Je zvědavý na to, co se kolem něho děje. Ke své rodině je velice přítulný.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Dalmatian; čes.: Dalmatin

PŮVOD:
Dalmatin je plemenem, které do naší současnosti přišlo z dávných hlubin věku. Dalmatin má dodnes nejasný původ, který prozatím spočívá jen na domněnkách. Z ilustrací objevených ve starověkých hrobkách faraonů a podobných malbách datovaných do období 16. až 18. století, lze doufat či předpokládat, že Dalmatin existuje již 1000 let. Církevní kronika ze 14. století a z roku 1719 s jistotou podotýká, že Dalmatin má svůj původ ve Středozemí a zvláště v okolí Dalmatinského pobřeží. Dřívější ilustrace plemene můžeme naleznout na obrázcích italských malířů ze 16. století a na freskách v Zaostrogu v Dalmácii, které mohou být datovány přibližně do roku 1710. Práce napsaná Thomasem Bewickem, publikovaná v roce 1792 popisuje kresbu a popis Dalmatina, kterého Bewick přiřazuje ke kočárovým psům. V 18. století tedy byli ve Velké Británii velice populární. Běhali před kočáry a uvolňovali jim cestu. V roce 1959 byl ve studiu Walta Disneye natočen film "101 dalmatinů". Tím Dalmatin získal velkou popularitu. První standard pro Dalmatina byl napsán angličanem jménem Vero Shaw v roce 1882. V roce 1890 byl tento standard přenesený do oficiálního plemenného standardu. Plemenu bylo přiznáno FCI, AKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Dalmatin je společenský a rodinný pes, který je vhodný pro vycvičení k různým účelům.
Je dobře vyvážený, výrazně skvrnitý, silný, svalnatý a aktivní pes. V liniích je souměrný, není hřmotný ani hrubý, dřívější kočárový pes, schopný velké výdrže, vytrvalosti a rychlosti. Délka těla je v poměru k jeho výšce v kohoutku 10:9. Délka lebky je v poměru k délce jeho čenichu 1:1.
Hlavu má přiměřeně dlouhou. Lebku má plochou, mezi ušima dosti širokou, dobře ohraničenou spánky, s nepatrnou čelní brázdou, zcela bez vrásek. Kůže nosu je u černo tečkované varianty vždy černá, u játrově tečkované varianty je vždy hnědá. Čenich je dlouhý, silný, nikdy jakoby "ustřižený". Nosní most je rovný a paralelní k horní linii lebky. Rty jsou čisté, dobře přiléhající, nesvěšené. Oči má posazené dosti od sebe, jsou středně velké, zakulacené, jasné, s jiskřivým, inteligentním a ostražitým výrazem. U černě tečkovaných psů jsou tmavě hnědé, u játrově zbavených psů jsou světle hnědé. Oční linky jsou u černě tečkovaných psů černé, u játrově tečkovaných psů jsou játrově hnědé. Uši má posazené dosti vysoko, mírně větší, u základu spíše širší, jsou svěšené u hlavy, postupně se zužují ke kulatému bodu. Krk má dosti dlouhý, hezky klenutý, směrem k hlavě se zužuje. Záda má silná a vyrovnaná, s dobře ohraničeným kohoutkem. Hruď je nepříliš široká, avšak hluboká a prostorná, měla by dosahovat k loktům. Boky má úzké. Břicho je směrem k bedrům zřetelně podkasané. Ocas je u základu silný, směrem ke konci se zužuje, není posazený ani příliš, nízko, ani vysoko, dosahuje přibližně k hleznům, v klidu je nesený svěšený, s poslední třetinou nepatrně zatočenou nahoru. Přední končetiny jsou dokonale rovné. Ramena má mírně šikmá, čistá a svalnatá. Lokty má blízko u těla. Zadeček má kulatý, čistý a svalnatý. Tlapky jsou okrouhlé, kompaktní, s dobře klenutými prsty, polštářky má kulaté a pružné. Drápky jsou u černě tečkovaných psů černé nebo bílé, u játrově tečkovaných psů jsou hnědé nebo bílé. Pohyb je obrovsky volný, chůze je silná, hladká, rytmicky akční, s dlouhými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 54 až 59 cm.
VÁHA:
Pes váží přibližně 27 až 32 kg.
Fena váží přibližně 24 až 29 kg.
SRST:
Dalmatin má krátkou, hustou, tvrdou a uhlazenou srst. Základní zbarvení je čistě bílé, černě tečkovaná varianta je poseta černými skvrnami, játrově tečkovaná varianta je poseta hnědými skvrnami. Skvrny se nesetkávají, jsou okrouhlé, dobře definované a rozmístěné jak nejlépe to lze. Jejich velikost je přibližně 2 až 3 cm. Skvrny na hlavě, ocasu a na koncích jsou menší, než na zbytku těla.
CHARAKTER:
Dalmatin je nesobecký a přátelský pes. Není plachý nebo váhající, ani nervózní či agresivní. Dobrý hlídač, nebo ochranář z něho tedy nebude. Ve společnosti lidí se cítí moc dobře, je zvědavý na to, co se kolem něho děje. Ke své rodině je velice přítulný. Miluje děti a svému pánovi je velice oddaný.
PÉČE:
Dalmatin má srst, která po celý rok líná. Proto je pravidelně již z jeho těla odstraňujte gumovou masážní rukavicí. Dalmatin potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Občas mu kontrolujte a čistěte ouška a zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Dalmatin se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký a kočárový pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 3 - Honiči - příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DA


Kontrola

27. května 2006 v 10:48 Animace
Kontrola - máš na stole binec


Pořádný kukuč

27. května 2006 v 10:30 Animace
Pořádný smajlík


Gorilák

27. května 2006 v 10:25 Animace
Gorilák

Duch

27. května 2006 v 10:23 Animace
Pracovní duch



Bouřlivý mrak

27. května 2006 v 10:19 Animace
Bouřkový mrak