Svět,je nádherná kniha,ale ne pro toho,kdo v ní neumí číst.

Neptun

20. května 2006 v 19:55 |  Vesmír
NEPTUN
tn_pia01492.jpg
Neptun je nejméně nápadnou planetou sluneční soustavy. To proto, že za celou dobu kosmického výzkumu se nikdy nesetkala s větším mediálním tlakem. Otázkou je, zda je právem tak opomíjená a pro oko veřejnosti fádní. Ovšem kde jinde hledat překvapení než na místech, o který toho mnoho nevíme?
Neptun je občas předposlední a občas poslední planetou sluneční soustavy. To proto, že se Pluto během svého oběhu dostává pravidelně blíže ke Slunci. Nestává se to však tak často, protože Plutu trvá ten jeden sluneční oběh čtvrt tisíciletí. Z klasifikace je rozhodně zajímavé, že je Neptun sice obří plynnou planetou, ale z těch v naší sluneční soustavě je nejmenší. Přesto není nejlehčí planetou. Je mnohem hmotnější než Uran! Díky svému složení je totiž Neptun mnohem hustší. Gravitační pole prostě jeho atmosféru mnohem více přitáhlo blíže k jádru. To, že se o Neptunu tak málo dočítáme, je zaviněno v podstatě dvěma skutečnostmi. Jednak je velmi daleko i pro oči obřích teleskopů a jednak jej dosud navštívila pouze jediná sonda. A to ještě velmi dávno. Na druhou stranu, nezájem veřejnosti zakrývá mnoho skutečností, které o planetě víme. Ale začněme od počátku.
tn_pia02215.jpgtn_pia01997.jpg
Jak Galileo o objev přišel
Jako první pozoroval planetu velmi překvapivě už Galileo Galilei! Ale objev mu připisován není. O tom, že do svých plánků zakreslil právě planetu, neměl totiž ani tušení. Objekt považoval za hvězdu, tedy stálici. Poprvé to bylo 28. prosince roku 1612, když se Neptun přiblížil k Jupiteru, na který měl právě zálusk Galileo, a pak ještě na konci ledna 1613. Podobné nešťastné události postihly více astronomů. Francouzský astronom Lalande byl ještě o krůček blíže. Jeho zákresy ukazují na pozorování Neptunu 8. a 10. května 1795. Dokonce si povšiml i rozdílu v poloze, ale bohužel ji připsal chybě pozorování, a tak se do análů mezi pozorovatele - velikány nezapsal.
Souboj mocností
Cesta ke skutečnému objevu osmé planety vedla skrze nejasnosti ve výpočtu a předpovědi oběhu Uranu. V roce 1821 totiž francouzský astronom Alexis Bouvard vydává tabulky s předpověďmi poloh Uranu. Jenže jeho předpověď se od skutečných poloh lišila. To vedlo k přesvědčení, že je něco na obloze špatně. A jako nejpravděpodobnější verze se zdála být možnost, že poloha Uranu je ovlivňována ještě nějakým tělesem za jeho orbitou. Díky tomu, že řešení pohybových rovnic bylo pro mnoho vědců stále složité, mnozí snah brzy zanechali. S opravdovou vervou se do problému pustili pouze dva, a to zcela nezávisle.
V roce 1843, krátce po získání svého doktorátu na univerzitě v Cambridge, se do práce pouští mladý J. C. Adams. Své výsledky dokončuje v roce 1845 a tvrdí, že ví, kde se nalézá planeta rušící Uranův pohyb. Ve stejný rok se do hledání pouští i francouzský astronom Le Verrier. O Adamsovi však mnoho nevěděl, protože Adams se o výsledcích mohl dělit pouze s královským astronomem Airym. Le Verrier své výsledky zveřejnil poprvé ještě v roce 1845. Až když se seznámila veřejnost s Le Verrierovými výpočty, Airymu sklaplo. Vyzval cambridžského astronoma Challise, aby začal planetu hledat. Ten ji skutečně našel, ale protože pozorování odflákl, její polohu i naměřenou změnu polohy zakreslil, ale neodhalil. O objev tak přišel, protože anglicko-francouzský souboj mezitím vyhrál pečlivý Němec Johann Gottfried Galle. Neptun tak dnes má zapsány tři objevitele. Adamse, Le Verriera a Galleho.
thumb_pia00046.jpgPojmenování
První návrh na pojmenování pocházel od Galleho. Ten zkusil navrhnout jméno Janus (bůh brán), ale s novými návrhy se roztrhl pytel. Někteří Francouzi chtěli pojmenovat planetu Leverrier, což se rozhodně nelíbilo Angličanům. Sám Le Verrier však byl tím, kdo navrhl jméno Neptun. Dosavadní pojmenování se tak shodovala s tradicemi jmen pocházejících z mytologie.
Neptun "svítí" sám?
Přestože je Neptun od Slunce dále než Uran, je teplota v jeho nejsvrchnějších vrstvách atmosféry 55 K (-218 °C). Což je více než svrchní vrstvy Uranu. To je zvláštní a vychází z toho závěr, že prostě Neptun vyzařuje více energie, než přijímá. Přesněji, bylo dosud spočítáno, že vyzařování je 2,7x intenzivnější než energie, kterou obdrží ze Slunce. Slunce se přitom jeví z Neptunu jen jako jasná hvězda a pouhým okem by od Neptunu nebylo pozorovatelné ani jako kotouček. Přesto jej ještě osvětluje 250x více, než osvětluje Měsíc zemský povrch za úplňku. Původ samotného tepla je nám však dosud záhadou.
Víc než hurikán Katrina
Neptun má další zajímavé prvenství. Je ve sluneční soustavě proslulý díky svým extrémně rychlým bouřím. Rychlost větru v pozorovaných atmosférických bouřích dosahuje na Neptunu rychlosti až 2000 km/h. Tyto bouře jsou pravděpodobně popoháněny právě díky vyzařované energii. Největší bouři pozorovala na planetě jediná sonda, která se okolo tohoto tělesa mihla. Voyager II tuto bouři zaznamenal jako obrovskou tmavou skvrnu velikosti celého euroasijského kontinentu. Skvrna nám však v červnu 1994 zmizela. Avšak o pár měsíců později, 2. listopadu, se objevila skvrna nová, ale o něco severněji. Pozoroval ji Hubbleův kosmický dalekohled.
Neptun má také prstence
Až později se ukázalo, že všechny obří planety sluneční soustavy mají své prstence. Neptun také a jsou pojmenovány zčásti po svých objevitelích. Byly objeveny již před příletem Voyageru II, ale ze Země se jevily jako zpřetrhané a necelé. Zdálo se tehdy, že jsou neúplné. To však sonda Voyager II popřela, prstence jsou celistvé. Více však o nich vlastně ani nevíme. Snad jen jeden se zdá být zajímavý a nevšední. Z pozorování sondy se nejeví jako plochý prstenec, ale tak, jako by byl okolo Neptunu svinut do šroubovice. Nyní máme pojmenováno a určeno devět Neptunových prstenců. Od centra planety se nachází od 42 tisíc do 63 tisíc kilometrů. Nejširší je nejvzdálenější prstenec Adams. Z posledních pozorování se také zdá, že prstence jsou mnohem méně stabilní, než se dříve myslelo. A například prostřední prstenec Liberté se zřejmě během tohoto století rozpadne.
tn_pia00340.jpg13 známých družic - vede Triton
Neptun má 13 známých satelitů. Avšak 11 jich bylo objeveno až po příletu sondy Voyager II. Největší a nejznámější měsíc Triton byl objeven pouhých 17 dní po objevu planety Neptun Williamem Lassellem. Jeho rozměr se blíží našemu Měsíci (80 %) - 2700 km. Narozdíl od jakéhokoli jiného měsíce ve sluneční soustavě je Triton zcela jistě transneptunickým objektem, které si Neptun zachytil. Obíhá vůči ostatním měsícům retrográdně (zpětně) a navíc po synchronní dráze, takže se pomalu přibližuje k Neptunu. Dá se tak očekávat, že v období od 1,5 do 3,5 miliardy let překročí Triton Rocheův limit a dojde ke kolizi s planetou, která vyústí pravděpodobně ve vznik nových a velmi výrazných prstenců. Tím, že je Triton velmi blízko Neptunu a obíhá retrográdně, dochází k ještě jednomu zajímavému efektu. Jeho orbita je v podstatě perfektně kruhová s přesností na 16 desetinných míst!
Měsíc Nereid
Zachycení Tritonu vyústilo v ještě jeden efekt, který se podepsal na druhém větším měsíci u této planety. Nejvzdálenější měsíc Neptunu objevený v roce 1949 Gerardem Kuiperem se totiž pravděpodobně právě díky tomuto zachycení dostal na velmi výstřední eliptickou dráhu. Zatímco v nejbližším bodě je 1,5 milionu kilometrů od planety Neptun, v nejvzdálenějším bodě je celých 10 milionů kilometrů daleko. Zde výčet před voyagerovských měsíců končí. Dalších šest si připsala sonda Voyager(?). Zbylých pět bylo objeveno v posledních čtyřech letech.
Chcete se na Neptun podívat?
Pokud vás Neptun na obloze láká, budete asi zklamáni. Nikdy jej neuvidíte pouhým okem, na to je příliš slabý. Dosahuje +7,7 až +8,0 magnitud. Pokud tedy budete vědět, kde hledat, můžete jej vidět například již v triedru jako velmi slabou hvězdičku. Pouze velmi silné dalekohledy vám jej ukážou jako namodralý kotouček.

Neptun
Objevili: Urbain Le Verrier; John Couch Adams; Johann Galle;
23. září 1846
Orbitální charakteristika
Hlavní poloosa
4,498,252,900 4 498 252 900 km
30,068 963 48 AU
Délka oběžné dráhy
188,925 AU
Excentricita
0,008 585 87
Nejblíže ke Slunci
4 459 631 496 km
29,810 795 27 AU
Nejdále od Slunce
4 536 874 325 km
30,327 131 69 AU
Doba oběhu
60 224,9036 dní
Průměrná oběžná rychlost
5,432 km/s
Max. oběžná rychlost
5,479 km/s
Min. oběžná rychlost
5,385 km/s
Sklon oběžné dráhy
1,769 17°
(6,43° vůči slunečnímu rovníku)
Počet měsíců
13
Fyzikální vlastnosti
Průměr
49 528 km
(4,007 Zemí)
Plocha
7,619×109 km2
Objem
6,254×1013 km3
Hmotnost
1,0243×1026 kg
Střední hustota
1,628 kg/m3
Gravitace na rovníku
11,15 m/s2
(0,886 G)
Druhá kosmická rychlost
23,5 km/s
Doba rotace
16,11 h
(16 h 6 min 36 s)
Rychlost rotace
2,68 km/s = 9960 km/h (na rovníku)
Sklon osy
28,32°
Albedo (odrazivost)
0,41
Povrchová teplota
min.
střední
max.
50
53 K
?
Charakteristiky atmosféry
Atmosférický tlak
>>100 Mpa
Vodík - H2
80% ±3,2%
Hélium - He
19% ±3,2%
Metan - CH4
1,5% ±0,5%
Deuterium - HD
0,0192 %
Ethan - C2H6
0,00015%
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama