Svět,je nádherná kniha,ale ne pro toho,kdo v ní neumí číst.

Únor 2007

Hroch obojživelný

28. února 2007 v 14:50 Hroši
Hroch obojživelný
hroch obojživelný
řeky a jezera v Africe, od Nilu po jihoafrické řeky a bažiny

Velikost: délka hlavy a těla až 4,6 m

Hmotnost: udává se od 2 tun do 4000 kg

Počet mláďat: 1 mládě za 2,5 roku

Délka života: až 45 let (výjimka 59 let)

Počet zubů: 36 - 40

Došlapuje na všechny 4 prsty.

Něco o nich

Po velrybě a slonech jsou hroši nejmohutnějšími savci dnešního světa. Váží několik tun a jsou těžší než africký nosorožec, který je už přece pořádný chlapík. Po slonovi a nosorožci tuponosém je 3. největším zvířetem Afriky.
Latinský název pro hrocha ,,Hippopotamus" lze přeložit jako ,,říční kůň" . Hroši tráví většinu času ve vodě, ale jsou příbuzní spíše skotu než koním.

Z minulosti

Hroch byl dobře znám již starověkým národům. Na nástěnných malbách starých Egypťanů vidíme, že hroši obývali celý Nil a že lov na ně byl oblíbenou zábavou velmožů. Z Bible je patrné, že žili i na březích Jordánu.
Řečtí a římští spisovatelé od Hérodota až po Plinia o nich často psali a popisovali jejich způsob života. Už v 1. stol. př. n. l. dováželi Římané živé hrochy do svých arén, kde byli zabíjeni při gladiátorských hrách.
Hroch má velice působivou tlamu. Český šlechtic Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic o něm napsal po návratu ze své cesty do Svaté země, že je to zvíře podivné, žije ve vodě a má hubu pleskatou.
Špičáky hrochů jsou stejně cenné jako slonovina, navíc nežloutnou, a proto se z nich dříve vyráběly umělé chrupy pro lidi.

Způsob života, vlastnosti

Hroch žije ve dvou živlech: přes den se neustále zdržuje ve sladké vodě jezer a hlubokých řek, v noci vylézá na pastvu.
Má dobrý zrak, sluch i čich. Oči a nozdry má na vrcholu hlavy, takže se může skrýt pod vodou a přitom vidět i dýchat. Když se úplně ponoří, uzavře si nosní otvory a uši. Pak pod vodou vydrží až 5 minut.
V kůži mají hroši žlázy, které produkují kapičky červené tekutiny. Ta chrání jejich kůži před vysoušením.
Hroši žijí ve společnosti velkých krokodýlů, kteří ohrožují jen jejich mláďata. Velcí samci také často krokodýly od samic s mláďaty odhánějí a nijak se jich nebojí.
Ve vodě mají nejraději hloubku 1,5 m, kde není silný proud. Dávají přednost nízké trávě. Udržují svůj početní stav, přiměřená hustota je 3-7 kusů na km čtvereční. Tím kladně přispívají k vyváženosti teritoria, ve kterém žijí.

Společenský život, rozmnožování, potrava

Hroši žijí ve skupinách, které tvoří samice se svými mláďaty. Ta se rodí po osmi měsíční březosti ve vodě a plavat dovedou dřív než chodit. Tím se projevuje fakt, že navzdory svým krátkým nožkám a objemnému tělu je mohutný hroch až překvapivě zdatným plavcem. Když se mládě narodí, váží 27-50 kg. V 1 roce má už 250 kg. O mláďata se samice dobře starají. Někdy se vozí na zádech své matky, a tak se možná chrání ve vodě před krokodýly.
Pohlavně dospívají ve 12 letech. Při páření je samice na dně vody, samec je na ní. Ona se mu musí podřídit, i když se někdy snaží dostat na hladinu a případně se nadechnout. Samci musí o teritorium a samice bojovat.
Každou noc vycházejí hroši z vody, aby se najedli. Protože jsou býložraví, živí se hlavně trávou, které spořádají za den asi 40 kg. Za potravou urazí podél řeky i 12 km. Někdy ale také kradou zemědělské plodiny a způsobují tak ohromné škody.
Jejich žaludek má 3 části a střevo je dlouhé 50 až 60 m.
ANESTRUS = regenerace organizmu před dalším zabřeznutím (neplodné období - 4 měsíce).

Hroši v pražské zoo

Počátek chovu hrochů v Zoo Praha se datuje do doby záhy po jejím založení. První hroch byl zakoupen od cirkusu Kludský za 52 000 korun a do zoo přišel 4. října 1933. Byl to samec, jmenoval se Petr a žil tu 6 let. Když v únoru 1939 uhynul, bylo mu více než 28 let a příčinou byl kus obyčejné gumové hadice.
Během 2. svět. války pražská zoo hrochy nechovala. Teprve v roce 1944 sem přišla dnes již legendární hrošice Zuzana. Byla deponována ze Zoo Berlín, kde utrpěla zranění a popáleniny během náletů. Majetkem Zoo Praha se stala o rok později v rámci válečných reparací za cenu jedné koruny za kilogram živé váhy, která činila asi 2000 kg. Zuzana žila v Praze až do května 1977, což znamená, že tu strávila 32 let a v době úhynu bylo její stáří odhadováno na 52 let. Zpočátku žila osaměle a teprve v roce 1971 se dočkala společnosti páru rok starých zvířat ze Zoo Budapešť. Poprvé se setkali v bazénu uvnitř pavilonu a nutno říci, že přes počáteční nervozitu proběhlo vše dobře.
Zmínění mladí hroši byli samec Jónász a samice Victoria. V Praze však byli přejmenováni na Zulua a Zairu a stali se zakladateli chovu hrochů v pražské zoo. Celkem měli 9 mláďat, z nichž úspěšně odchovali 5 - samé samečky. Jejich posledním potomkem je současný chovný samec Slávek. Zulu a Zaira měli dokonce v roce 1981 dvojčata Kibo a Kivu, což je také světovou raritou.
Když v roce 1985 Zulu uhynul, nastoupil na jeho místo Slávek. Jediným žijícím potomkem tohoto páru je samička Lentilka, která dnes obývá ubikaci se Slávkem. S ním měla již 7 mláďat, bohužel však odchovala zatím jen 3 včetně malé Barborky. Lentilka měla vždy potíže s přijímáním vlastních mláďat. První dvě hned po porodu utopila a teprve poté se o své potomky začala starat.
Třetí kuriozitou v chovu hrochů v pražské zoo je skutečnost, že všechny porody u páru Slávek a Lentilka probíhají bez oddělování samce. Slávek je ke svým potomkům i k matce ohleduplný a Lentilka si dnes již svá mláďata pečlivě hlídá.
Snaha o doplnění tohoto páru o další samici dopadla špatně - ani jeden ze starousedlíků hannoverskou Elizabeth nepřijal.

Víte, že...

  • Hroch obojživelný dokáže tak rozevřít své čelisti, že svírají úhel přes 150 stupňů.
  • Téměř 45 % hroších mláďat nepřežije první rok života.
  • Představa, že hroch "potí krev," je mylná. Načervenalá tekutina je totiž slizovitý výměšek kožních mazových žláz.
  • Na suché zemi ozářené slunečními paprsky nevydrží hroch nikdy dlouho, neboť svou kůží ztrácí vodu mnohem rychleji než ostatní zvířata.
  • Hroch obojživelný vydrží pod vodou bez nadechnutí až 5 minut a často se prochází po dně jezera. To také slouží k regulaci vztlaku. Mládě pod vodou vydrží asi 30 s.
  • Široké hřbety hrochů využívají ke slunění různé želvy, ptáci (např. Klubáci) a dokonce mladí krokodýli.
  • Hrošík liberijský při přijímání potravy nadělá velký rámus. Můžeme ho slyšet až na vzdálenost 50 m.
  • Až do poloviny předminulého století evropští zoologové hrošíka vůbec neznali. Zato jeho příbuzný hroch byl naopak dobře znám již ve starověku.
Při pobytu na slunci ztrácí hrošík rychle vodu z organismu. Vydává ji kůží až pětkrát rychleji než například člověk. Potřebuje proto k životu stinné a vlhké prostředí.
Soubor:Hroch obojzivelny.JPG



Librijský hrošík

28. února 2007 v 14:26 Hroši
Hrošík liberijský Hexaprotodon liberiensisPralesy západní Afriky
  • Řád: SUDOKOPYTNÍCI Artiodactyla
  • Čeleď: Hrochovití Hippopotamidae
Obývá pouze pralesy západní Afriky. Vyhledává bažinaté, vlhké biotopy v okolí řek. Objeven byl teprve až v polovině minulého století. Dlouho o něm nebyly žádné zprávy. Teprve později se zjistilo, že se řídce vyskytuje na poměrně malém území, kde žije skrytě. Některé poznatky o jeho životě byly získány teprve v zoologických zahradách. Je mnohem menší než hroch. Váží 250-300 kg a jeho délka činí okolo 180 centimetrů. Není také tak jako jeho větší příbuzný vázán na vodu. Nežije ve stádech, ale vyskytuje se jednotlivě nebo v párech. Přesto velmi dobře plave. V případě nebezpečí se ukrývá v rostlinstvu, zatímco hroch většinou míří přímo do vody. Kožní žlázy také vylučují sekret, který je však bezbarvý. Velkou část svého času pobývá na souši. Má noční aktivitu. Ve dne odpočívá v rostlinstvu poblíž vody. V pralese má vyšlapané chodníky, po kterých se pohybuje. Samci si teritoria na stále stejných místech značí jako hroch trusem, který rozmetává ocasem. Živí se listy, výhonky, plody, trávou a další rostlinnou potravou. Může páchat velké škody na polích a plantážích kulturních rostlin. Na většině území je chráněný zákony jednotlivých států a je zapsán do seznamů CITES II.
V současnosti se chovají v mnoha zoologických zahradách, kde se dobře rozmnožují. Bývají umístěni ve speciálních pavilonech nebo ubikacích. K dispozici musí mít ve výběhu i v ubikaci bazén hluboký asi 60-120 centimetrů. Ten je velmi důležitý. V příliš suchém prostředí často trpí kožními chorobami. Ve výběhu musí mít za slunečného počasí k dispozici zastíněné místo. Chovají se v párech. Někteří jedinci, zejména dospělí samci nebo samice s mláďaty mohou být nebezpeční a útočí i na své ošetřovatele. Mláďata rodí i kojí na zemi. Březost trvá okolo 7 měsíců. Mívají pouze jediné mládě, které samice kojí 9 až 12 měsíců. Při kojení leží na boku. Mládě po narození váží 5-7 kilogramů. S matkou se zdržuje dva až tři roky. Dospívají ve 3-5 letech. U nás se chová v několika ZOO, kde se také rozmnožuje.


Medvídek Panda velká

28. února 2007 v 11:51 Medvědi

Panda velká

pandy Panda velká patří mezi ohrožené druhy, odhaduje se, že jich žije posledních 1000 kusů. Nejvíce z nich jich žije ve 28 okresech na severu a severozápadě provincie Sečuan (Sichuan), další žijí v provinciích Gansu a Shaanxi. Tato zvířata žijí v oblastech s nadmořskou výškou 1500-4000 m. n m., kde se vyskytují pralesy s dostatkem bambusu. Ten tvoří klíčovou složku v jídelníčku. Panda se živí čistým bambusovým listím a výhonky. Za den dokáží zkonzumovat až 40 kg bambusových listů nebo 12-14 kg ostatních listů a trávy. Toto veliké množství je způsobeno málo efektivním trávicím ústrojím. Z potravy zpracovávají proteiny a cukry. Je zajímavé, že pandy patří mezi masožravce, ale jsou příliš pomalé, aby si chytli nějaké živočichy. Pokud se živí bambusem, za den vyprodukují 150 bobíků (trus), při ostatní potravě jen 120.
Netradiční strava není jediným důvodem, který vede k vyhynutí těchto roztomilých "medvídků". Pandy mají problémy s častými genetickými defekty, parasity a pomalým reprodukčním cyklem. Všemi těmito problémy se zabývá řada výzamných vědeckých pracovišť. Společně se ZOO v Atlantě (USA) vznikla nedaleko čínského města Chengdu speciální chovná stanice. Na rozloze 36 hektarů, která se má rozšířit až na 230 ha, v roce 1987 vznikla "Giant Panda Breeding Research Base". V současné době je zde chováno kolem 10 pand velkých za podmínek neskonale lepších, než jim může nabídnout jakákoliv zologická zahrada (zejména čínská). tato základna neslouží pouze turistickým účelům, je zde vybudováno vědecké centrum, které se zabývá ve spolupráci s dalšími pracovišti problémy pand. Přes 80 nemocných a podvyživených zvířat zde bylo zachráněno a některé z nich byly vypuštěny zpět do volné přírody. Doposud se dožilo věku alespoň 6 měsíců 32 mláďat z 56 (celkově z 36 vrhů).
Čínská vláda zavedla také velice přísné tresty za zabití pand. V roce 1990 byli dva rolníci veřejně popraveni za zabití 4 exemplářů. Zákony zakazují nejen lovit pandy, ale i kácet stromy nebo pálit dřevěné uhlí v oblastech, kde pandy žijí. Rolníkům jsou dokonce nabízeny odměny rovnající se dvoum celoročním platům, jestliže zachrání zraněnou pandu.
Vidět pandy velké ve volné přírodě je možné, např. v rezervaci Wolong. Nicméně je třeba dodat, že byste museli opravdu veliké štěstí, aby se Vám to podařilo. Proto je výhodnější zajet se podívat do Giant Panda Breeding Research Base v Chengdu. Základna se nalézá cca 8 km od města. Od nádraží jeďte autobusem k ZOO, odkud si můžete pronajmout motorového rikšu. Na místo je možné dojet i na kole. Vedle pand velkých zde můžete vidět i další zvířata, např. pandu červenou, jeřáby a jiné. podpis Na základně můžete navštívit celkem zajímavé muzeum pandy velké zahrnující evoluční vývoj tohoto tvora, ekologické systémy či informace o chovu těchto zvířat. V muzeu je i pavilon, který vystavuje přes 1100 druhů motýlů a hmyzu sesbíraného v provincii Sečuan.


Lední medvěd

28. února 2007 v 11:43 Medvědi
Lední medvědi (Thalarctos maritimus)

I velcí predátoři z Arktidy mají svou něžnou tvář.

Klikni pro uzavření
Chlad snáší tento druh medvěda velmi dobře - jeho hustá žlutobílá srst ho totiž od okolního prostředí takřka dokonale izoluje. Ideální teplota, kdy jim není ani teplo ani zima je -16°C. Hlavní potravou ledních medvědů jsou ryby a tuleni, za kterými se vydávají do chladných vod řek i moří i několik desítek kilometrů.V době kdy tuleni rodí mladé, medvědi loví na břehu, kde dokážou i do vzdálenosti 1,5km zaslechnout každé nepatrné prasknutí ledu. Pomocí čichu naleznou tulení skrýš a pomocí své váhy prorazí led, pod kterým se ukrývají. Lední medvěd je také vynikající plavec - má k tomu perfektně přizpůsobenou páteř a na tlapách má dokonce prsty spojené do poloviny plovací blánou.
Medvěd ledový je spolu s medvědem kodiakem a medvědem kamčatským třetí největší suchozemskou šelmou na světe. Lední medvědi jsou pro život v ledových pustinách výborně vybavení. Jsou neuvěřitelně silní, mrštní a na svých mírně ohnutých končetinách s ochlupenými chodidlami se pomalým krokem vydávají na velké vzdálenosti. Bohužel se stává, že občas dojdou tak daleko, že se octnou blízko civilizace, což je pro ně nebezpečné, nemají co lovit a živý se odpadky. Ochránci je musí uspat a pomocí vrtulníku transportovat zpět do bezpečí. Ročně musí takto vrátit zpět okolo 150 medvědů.
Medvěd lední žije v oblastech pokrytých večným ledem a sněhem, od severního pólu až po jižní okraj arktických ledovců. S oblibou vyhledává místa, kde se nachází otevřené vodní plochy nebo souvislé pásy pobrežní pevniny. Většinu dne tráví hledáním potravy. Lední medvěd je ze všech medvědů nejlepším plavcem. Plave rychlostí 10 km/h a beží maximálne rychlostí 40 km/h. S otevřenýma očima a uzavřenými nozdrami se potápí pod hladinu až do hloubky dvou metrů a pod vodou vydrží až dvě minuty.
Samice rodí zpravidla jednou za tři roky. Samice je březí 9 měsíců, ale prodělává tzv. utajenou březost - oplozené vajíčko se začne rýhovat, potom se jeho vývoj zastaví, aby pokračoval až v příhodnou dobu. V listopadu a prosinci si každý medvěd vyhrabává ve sněhu nebo v zemi svůj brloh. Svoje úkryty většinou staví na jižní svahy, na které severní vítr navrší velké množství sněhu. Sněhové stěny příbytku potom působením teplého dechu samic zledovatí a uchovávají tak teplo. Mláďata se rodí v listopadu a prosinci. jsou poměrně malé a váží okolo 450 - 900 gramů. Rodí se holé, hluché a slepé. S matkou zůstávají asi do dvou a půl let. Potom je opouští.
Chemické znečištění našeho životního prostředí přirozeně zasahuje i akrktické oblasti, kde znehodnocuje přirozený potravní řetězec, takže medvědům ubývají možnosti sehnat si potravu. Těžba nerostných surovin a pobřežní vrty ropy také poškozují místa, kde mívají medvědi svá doupata. Navíc pokračující trend oteplení Země ovlivňuje už i tuto oblast - urychluje se zde tání ledů. Medvědi pak nemohou na svůj tradiční jarní lov tuleňů po ledu. Zůstává otázkou, jak se lední medvědi, ale i ostatní divoká arktická zvířata, vyrovnají s měnícími se přírodními podmínkami. Bohužel, už i této krajině vládne jiný tvor, dvounohý, vznešený a samolibý - který tak trochu zapomíná na přirozené obyvatele Arktidy, jenž umí chránit svá mláďata před ledovým větrem, ale neumí je ochránit před zničeným životním prostředím.

Medvěd hnědý

28. února 2007 v 11:40 Medvědi

Medvěd hnědý (Ursus arctos)

Medvěd
Medvěd hnědý, největší evropská šelma, byl na většině našeho území vyhuben v průběhu 17. a 18. století. Díky návaznosti na Slovensko, kde dosud žijí početné populace všech velkých šelem, se do Beskyd medvědi od 70. let. 20. století stále vracejí. Minimálně Jeseníky a Šumava představují další vhodné oblasti, ovšem pytláctví, intenzivní lesní hospodaření a fragmentace krajiny brání opětovnému osídlení našich hor medvědy. Medvědi - známí samotáři, zimní spáči a z větší části vegetariáni také stále vyvolávají obavy veřejnosti. Medvěd jako jediná z našich šelem může skutečně přivodit člověku vážné zranění, i když se jedná o výjimečné případy, kdy lidé nedodržují základní pravidla, jak se v oblastech s výskytem šelem chovat. Tyto stránky slouží rovněž k tomu, abychom životu medvědů více porozuměli a přestali mít z jejich přítomnosti zbytečný strach.




Levhart skvrnitý

28. února 2007 v 10:42 Levharti
Levhart skvrnitý

Levhart (Panthera pardus) je typickým představitelem velkých koček, kterým dal i rodové latinské jméno - mezi lidmi je totiž znám také jako panter nebo pardál, případně leopard. Je ze všech velkých koček nejmenší, některé poddruhy mohou být menší než puma, která naopak patří mezi malé kočky. Velcí samci některých poddruhů levharta přesto dosahují úctyhodné velikosti, mohou měřit (i s ocasem, který zaujímá přibližně dvě pětiny celkové délky) přes dva metry a vážit téměř osmdesát kilogramů.

Hlavní potravou levharta jsou menší druhy kopytníků - antilopy, kozy, jelenovití, protože však výborně šplhá, stávají se jeho kořistí často i opice. Levhart je elegantní kočka, kterou však lidé mnohdy zaměňují s jaguárem. Rozdíly v tělesné stavbě vidí na první pohled pouze odborník, ale oba druhy bezpečně rozlišíte podle skvrn. Levhart je má sestavené do kroužku, v němž na rozdíl od jaguára chybí černá skvrna uprostřed. Skvrny má na srsti naznačené i poměrně častá melanistická forma, černý levhart.
Levharti obývají nejrůznější biotopy, mohou žít v savanách stejně jako v tropickém pralese, jejich domovem jsou nížiny i vysoké asijské velehory, kde vystupují do výšek okolo 3500 m n. m. Původní areál, kde levharti žili, byl velmi rozsáhlý: zahrnoval většinu afrického kontinentu a subtropické a tropické oblasti Asie, přes Malou Asii a Kavkaz zasahoval dokonce až do jihovýchodní Evropy. Na tak obrovském území vytvořil množství poddruhů, někteří vědci jich uvádějí až třicet. Ve skutečnosti jich však bude méně, navíc jsou dnes některé poddruhy (např. levhart berberský, kapský, sinajský, středoasijský) vyhubené.


Západ slunce

28. února 2007 v 10:24 Wallpapers

Tapety s ovocem

28. února 2007 v 10:17 Wallpapers
++

Jak jinak než zase zvířátka??

10. února 2007 v 18:13 srandovní obrázky
Kočka s dlouhým krkem, myši bojte se!Pejskům narostly zoubky.Už bych mu ten culík více neutahoval.Už bych mu ten culík více nutahovala...
Meditující zvířátko.
meditující lemura??
Lední medvědi mají rádi jablečnou zmrzlinu.
Jak se to sakra???
Tak to je pohoda.
Pohodička
Musíme si pomáhat.Díky kámo
Tak teď nevím, jestli číhá kočka na holuba nebo holub na kočku.
Číhá kočka na holuba nebo holub na kočku???
Křečci měli akci.
takhle to může dopadnout,když křeěci slaví Silvestra!
No nevím na co ta kočka tak zírá....
Chudák micina
Jaké to asi je, být v takovém ostře sledovaném vězení.
Ostře sledované!!!