Svět,je nádherná kniha,ale ne pro toho,kdo v ní neumí číst.

Hroch obojživelný

28. února 2007 v 14:50 |  Hroši
Hroch obojživelný
hroch obojživelný
řeky a jezera v Africe, od Nilu po jihoafrické řeky a bažiny

Velikost: délka hlavy a těla až 4,6 m

Hmotnost: udává se od 2 tun do 4000 kg

Počet mláďat: 1 mládě za 2,5 roku

Délka života: až 45 let (výjimka 59 let)

Počet zubů: 36 - 40

Došlapuje na všechny 4 prsty.

Něco o nich

Po velrybě a slonech jsou hroši nejmohutnějšími savci dnešního světa. Váží několik tun a jsou těžší než africký nosorožec, který je už přece pořádný chlapík. Po slonovi a nosorožci tuponosém je 3. největším zvířetem Afriky.
Latinský název pro hrocha ,,Hippopotamus" lze přeložit jako ,,říční kůň" . Hroši tráví většinu času ve vodě, ale jsou příbuzní spíše skotu než koním.

Z minulosti

Hroch byl dobře znám již starověkým národům. Na nástěnných malbách starých Egypťanů vidíme, že hroši obývali celý Nil a že lov na ně byl oblíbenou zábavou velmožů. Z Bible je patrné, že žili i na březích Jordánu.
Řečtí a římští spisovatelé od Hérodota až po Plinia o nich často psali a popisovali jejich způsob života. Už v 1. stol. př. n. l. dováželi Římané živé hrochy do svých arén, kde byli zabíjeni při gladiátorských hrách.
Hroch má velice působivou tlamu. Český šlechtic Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic o něm napsal po návratu ze své cesty do Svaté země, že je to zvíře podivné, žije ve vodě a má hubu pleskatou.
Špičáky hrochů jsou stejně cenné jako slonovina, navíc nežloutnou, a proto se z nich dříve vyráběly umělé chrupy pro lidi.

Způsob života, vlastnosti

Hroch žije ve dvou živlech: přes den se neustále zdržuje ve sladké vodě jezer a hlubokých řek, v noci vylézá na pastvu.
Má dobrý zrak, sluch i čich. Oči a nozdry má na vrcholu hlavy, takže se může skrýt pod vodou a přitom vidět i dýchat. Když se úplně ponoří, uzavře si nosní otvory a uši. Pak pod vodou vydrží až 5 minut.
V kůži mají hroši žlázy, které produkují kapičky červené tekutiny. Ta chrání jejich kůži před vysoušením.
Hroši žijí ve společnosti velkých krokodýlů, kteří ohrožují jen jejich mláďata. Velcí samci také často krokodýly od samic s mláďaty odhánějí a nijak se jich nebojí.
Ve vodě mají nejraději hloubku 1,5 m, kde není silný proud. Dávají přednost nízké trávě. Udržují svůj početní stav, přiměřená hustota je 3-7 kusů na km čtvereční. Tím kladně přispívají k vyváženosti teritoria, ve kterém žijí.

Společenský život, rozmnožování, potrava

Hroši žijí ve skupinách, které tvoří samice se svými mláďaty. Ta se rodí po osmi měsíční březosti ve vodě a plavat dovedou dřív než chodit. Tím se projevuje fakt, že navzdory svým krátkým nožkám a objemnému tělu je mohutný hroch až překvapivě zdatným plavcem. Když se mládě narodí, váží 27-50 kg. V 1 roce má už 250 kg. O mláďata se samice dobře starají. Někdy se vozí na zádech své matky, a tak se možná chrání ve vodě před krokodýly.
Pohlavně dospívají ve 12 letech. Při páření je samice na dně vody, samec je na ní. Ona se mu musí podřídit, i když se někdy snaží dostat na hladinu a případně se nadechnout. Samci musí o teritorium a samice bojovat.
Každou noc vycházejí hroši z vody, aby se najedli. Protože jsou býložraví, živí se hlavně trávou, které spořádají za den asi 40 kg. Za potravou urazí podél řeky i 12 km. Někdy ale také kradou zemědělské plodiny a způsobují tak ohromné škody.
Jejich žaludek má 3 části a střevo je dlouhé 50 až 60 m.
ANESTRUS = regenerace organizmu před dalším zabřeznutím (neplodné období - 4 měsíce).

Hroši v pražské zoo

Počátek chovu hrochů v Zoo Praha se datuje do doby záhy po jejím založení. První hroch byl zakoupen od cirkusu Kludský za 52 000 korun a do zoo přišel 4. října 1933. Byl to samec, jmenoval se Petr a žil tu 6 let. Když v únoru 1939 uhynul, bylo mu více než 28 let a příčinou byl kus obyčejné gumové hadice.
Během 2. svět. války pražská zoo hrochy nechovala. Teprve v roce 1944 sem přišla dnes již legendární hrošice Zuzana. Byla deponována ze Zoo Berlín, kde utrpěla zranění a popáleniny během náletů. Majetkem Zoo Praha se stala o rok později v rámci válečných reparací za cenu jedné koruny za kilogram živé váhy, která činila asi 2000 kg. Zuzana žila v Praze až do května 1977, což znamená, že tu strávila 32 let a v době úhynu bylo její stáří odhadováno na 52 let. Zpočátku žila osaměle a teprve v roce 1971 se dočkala společnosti páru rok starých zvířat ze Zoo Budapešť. Poprvé se setkali v bazénu uvnitř pavilonu a nutno říci, že přes počáteční nervozitu proběhlo vše dobře.
Zmínění mladí hroši byli samec Jónász a samice Victoria. V Praze však byli přejmenováni na Zulua a Zairu a stali se zakladateli chovu hrochů v pražské zoo. Celkem měli 9 mláďat, z nichž úspěšně odchovali 5 - samé samečky. Jejich posledním potomkem je současný chovný samec Slávek. Zulu a Zaira měli dokonce v roce 1981 dvojčata Kibo a Kivu, což je také světovou raritou.
Když v roce 1985 Zulu uhynul, nastoupil na jeho místo Slávek. Jediným žijícím potomkem tohoto páru je samička Lentilka, která dnes obývá ubikaci se Slávkem. S ním měla již 7 mláďat, bohužel však odchovala zatím jen 3 včetně malé Barborky. Lentilka měla vždy potíže s přijímáním vlastních mláďat. První dvě hned po porodu utopila a teprve poté se o své potomky začala starat.
Třetí kuriozitou v chovu hrochů v pražské zoo je skutečnost, že všechny porody u páru Slávek a Lentilka probíhají bez oddělování samce. Slávek je ke svým potomkům i k matce ohleduplný a Lentilka si dnes již svá mláďata pečlivě hlídá.
Snaha o doplnění tohoto páru o další samici dopadla špatně - ani jeden ze starousedlíků hannoverskou Elizabeth nepřijal.

Víte, že...

  • Hroch obojživelný dokáže tak rozevřít své čelisti, že svírají úhel přes 150 stupňů.
  • Téměř 45 % hroších mláďat nepřežije první rok života.
  • Představa, že hroch "potí krev," je mylná. Načervenalá tekutina je totiž slizovitý výměšek kožních mazových žláz.
  • Na suché zemi ozářené slunečními paprsky nevydrží hroch nikdy dlouho, neboť svou kůží ztrácí vodu mnohem rychleji než ostatní zvířata.
  • Hroch obojživelný vydrží pod vodou bez nadechnutí až 5 minut a často se prochází po dně jezera. To také slouží k regulaci vztlaku. Mládě pod vodou vydrží asi 30 s.
  • Široké hřbety hrochů využívají ke slunění různé želvy, ptáci (např. Klubáci) a dokonce mladí krokodýli.
  • Hrošík liberijský při přijímání potravy nadělá velký rámus. Můžeme ho slyšet až na vzdálenost 50 m.
  • Až do poloviny předminulého století evropští zoologové hrošíka vůbec neznali. Zato jeho příbuzný hroch byl naopak dobře znám již ve starověku.
Při pobytu na slunci ztrácí hrošík rychle vodu z organismu. Vydává ji kůží až pětkrát rychleji než například člověk. Potřebuje proto k životu stinné a vlhké prostředí.
Soubor:Hroch obojzivelny.JPG
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké zvíře máte nejradši?

Psa 55.7% (494)
Kočku 12.6% (112)
Koně 13.4% (119)
Morče 3.5% (31)
Želvu 3.5% (31)
Jiné 11.3% (100)

Komentáře

1 Kajush Kajush | 21. září 2007 v 21:28 | Reagovat

luv

2 siki siki | E-mail | 18. října 2007 v 10:17 | Reagovat

siki je piča

3 siki siki | E-mail | 18. října 2007 v 10:18 | Reagovat

lol

4 blbost blbost | 30. října 2007 v 19:16 | Reagovat

blbost

5 Jonáš Jonáš | 30. října 2007 v 19:32 | Reagovat

díky, hodilo se mi to k referátu z přírodopisu.

6 Jirka Jirka | 30. října 2007 v 21:07 | Reagovat

jj...mě se to taky hodilo k  referátu..díky

7 ďáblík a pusinka ďáblík a pusinka | 31. října 2007 v 10:00 | Reagovat

to o hrochovi bylo fakt super!!!!!!!!!

8 david david | 1. listopadu 2007 v 14:49 | Reagovat

super

9 tintitko tintitko | 20. listopadu 2007 v 14:08 | Reagovat

jj na aj jo

10 dirty dog dirty dog | 29. listopadu 2007 v 12:48 | Reagovat

dik mam super referat:D faakt dik

11 dirty dog dirty dog | 29. listopadu 2007 v 12:49 | Reagovat

fakt dikes

12 satan satan | 3. prosince 2007 v 18:42 | Reagovat

chybi tu nejake inf.jinak docela good

13 zuzka zuzka | E-mail | 7. prosince 2007 v 18:30 | Reagovat

Díky hodila se mi to do referátu do Přírodopisu:) konečně jsem tu našla smysly,ale ještě chybí ochrana a chování a jak tom uzabráníme a jak útočí to právě potřebuju,ale nmůžu najít zkus pls mi to pak poslat na email díky předem:)

14 pytrysek pytrysek | Web | 11. srpna 2008 v 11:18 | Reagovat

já mám nejrači žirafy

15 lucík lucík | 15. prosince 2009 v 18:48 | Reagovat

to se hodilo do přírodopisu:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama